Uuuf, jak začít konec mého vyprávění. Čas letí mílovými kroky a já jsem opět doma. Ale cítím, že se mnohé změnilo. Nejvíc jsem se ale změnila já sama. Vyrostla jsem zejména sama před sebou. Uvědomila jsem si to ale až zpětně po návratu. Dívám se na věci z jiné perspektivy než předtím. Mohu v klidu říci: "Nelituji." Přišla jsem o babičku, kterou jsem milovala a její ztráta mě trápí ale vrátilo se mi to v jiných ohledech. Člověk není opuštěný ostrov, ale jsou momenty, kdy se jím musí snažit být, aby zůstal nadále sám sebou a nerozplynul se v druhých. Storm vyrostl během těch posledních měsíců také. Dívá se teď na mě se zvláštním zaujetím a často říká mi: "Tetičko, předtím si uměla jen tři slova holandsky a teď si s tebou mohu povídat. Mluvíš opravdu krásně holandsky." No a to je něco, co mi dodává pocit štěstí a pýchy zároveň a má to pro mě mnohem větší cenu než všechny peníze světa. Vím, že to bylo správné rozhodnutí, a také vím, že všechna správná rozhodnutí někdy bolí.
Nakonec by se slušelo poděkovat všem, kteří mi umožnili, abych byla sama sebou. Vlastně skoro všichni to jsou muži:)
Takže postupně: Tatínek - po něm jsem vše nejspíš zdědila, nicméně mě i něco naučil. A to jít si za svým, nevzdávat se a stát na vlastních nohou.
Honzík - ten mi zase naopak dodal pocit bezpečí a komfort toho nemuset stát úplně vždy na vlastních nohou. Byl mi přítelem ale také protivným starším bratrem, který mě střežil a odváděl od cizích mužů.
Linda - vlastně to byl její nápad, pro mě cesta ven znamenala jen nemuset jít ještě pracovat a možnost se něco naučit. Vůbec jsem od toho neočekávala žádnou další přidanou hodnotu. Doufám, že ona najde to, co já.
Ondra - nedával mi žádná ultimáta a podmínky:) I když vlastně byl v Holandsku téměř pořád se mnou.
No a nakonec jsem získala skvělého přítele, se kterým jsem se smála hodiny a hodiny v městě hříchu, donutila ho ujít kilometry a koupit si kolo, za které mu pořád dlužím 5 euro. Jsem ráda, že mu je dlužím, protože ho to snad donutí mě vidět co nejdříve:) Přátel má člověk během života mnoho, ale on se dostal do škatulky těch "skutečných přátel", kterých je pouze pár. Hlavně to je můj sparing partner na dutch:)
Tot ziens en dank je wel.
PS: Mimochodem se úplně nevyplatí psát blog v kantýně, neboť při mém menším dojetí si okolí muselo myslet, že mám asi problémy typu láska-sex-něžnosti.
