No Mans Land - Ruimte ADM Festival

Dneska poprvé nevím, čím bych měla začít. Za dva dny jsem nasbírala tolik dojmů, že mám z toho v hlavě menší chaos. Mám trochu obavy, že pro to, co jsem viděla tento víkend, nenaleznu ani z poloviny ta správná slova, z nichž by vzešlo nějaké smysluplné vyprávění, vykreslující dostatečně atmosféru celého místa. Ale v tom je ta krása. Vznešené nelze nikdy zcela uchopit, jak by řekl Lyotard. Způsobuje pocity slasti i strasti a člověk se tak neustále zmítá v neschopnosti plně se vyjádřit. Postmoderní umění čelí výzvě reprezentace nereprezentovatelného a jedné z úspěšných reakcí na tuto výzvu jsem mohla být svědkem. (Omlouvám se za tuto pro většinu nudnou vsuvku, ale specielně Lindě se to bude hodit:).

Ocitla jsem se v zemi nikoho a všech. ADM hostilo v západních docích festival, rozprostírající se na ploše 6000m². A kdo že všechno byl na ADM? Na fb bylo přihlášeno 467 lidí + 367 možná (na jednoho dospělého vycházely vždy tak dvě děti a za celý víkend dorazilo kolem 1500 návštěvníků).

O celý chod festivalu se starali místní obyvatelé a dobrovolníci. Umělci dostali za účinkování diesel a teplou večeři. Večeři jsem měla také a to díky Pietrovi, který si jí vysloužil hraním na saxofon. Moc jsem si pochutnala. Na rozdíl od něj. :) A aby toho nebylo málo, tak jsem mu vzala láhev vodky, protože už byl pod parou. Ale protože nejsem sobec a nechtěla jsem jí vypít sama, rozhodla jsem se, že naučím Holanďany pít. Nicméně tatínku naučil si mě pít tak perfektně, že mi nikdo nestačil. :) Franc (ex od Louise) dokonce prohlásil, že tvrdý nemůže pít, protože není Čech, takže mi je naprosto jasné, kdo nám tuhle reputaci na ADM udělal. :) Ještě vsuvka, představte si, že v Nizozemí prodávají o 70% zlevněný rum, když je prošlý! Nechápu, proč nestojí víc:) Gek…

Co se týče organizace, jídla a pití bylo dostatek. Záchody byly celou dobu perfektně čisté a s Brise po ruce (hodně velký rozdíl od party záchodů v Čechách). Ráno se vždy začalo velkým úklidem, připravovaly se instalace, a tak bylo v hlavní hale neustále rušno.

Ze stánků mě nejvíc zaujal ten s ústřicemi. Pro Čecha luxus ale za málo peněz. Pátek jsem strávila skoro celý v Honolulu baru, kde se míchaly koktejly. Já pila Božkov. :) Narazila jsem tam na místního bublináře Milana. Milan je opravdovej profík přes bubliny. Prodává vlastní směs a zároveň se živí performancemi hlavně pro děti. No a tak si možná místo úklidu budu ve městě vydělávat děláním bublin. A nemyslete si, že to je nějaká sranda! Chce to tvrdej trénink.

Bylo zde několik stagů z různou hudbou, chyběl mi jen trochu rock, ale i na revival Stinga došlo či na parodii Michaela od hochů z Chile. Všude kolem byly různé sochy ze starého železa, z gum od aut a všeho možného neužitečného materiálu, který znovu ožíval s novou formou. Stormovi se prý nejvíce líbila plechová ryba s křídli a míč poháněný ohněm. Mě zase železný kůň a hrací stůl (i když nechápu, že jediný, komu ten stůl vydával zvuk, byl opět Storm). Návštěvníci si mohli prohlédnout velkou výstavu fotek z interiérů a exteriérů lidí žijících na ADM.

Navštívila jsem pláž, vesmír i se projela kabrioletem. Štěpán se mi pochlubil hydraulickou rukou, kterou vyrobil a prodal za 750 €, a tím zaplatil nájem za celý rok ve squatu. Prý s ní minulý týden drtil auta a ledničky na jedné show a mělo to velký úspěch. :) 

V sobotu jsem podstoupila se Stormem workshop s bublinami a pak shlédla divadelní představení nejen pro děti. Viděla jsem i absurdní show jednoho polonahého páru, kde muž bičoval svou přítelkyni, která měla v zadku zaraženou (mimochodem samotné zarážení trvalo věčnost) cigaretu. Poté se asi tři minuty snažil cigaretu uhasit a podařilo se mu to, až když ta jeho přítelkyně byla ošlehaná všude jinde po těle. Nepochopila jsem jen, proč u toho byli skoro nazí. Asi aby to víc bolelo. :) No a o show, kde holce přibíjeli křídla, už radši nic říkat nebudu.

Bylo úžasný pozorovat děti. Byly naprosto nadšený a seděly vždy hned u pódia. Storm pořád někde lítal, ale jakmile zpívala jedna pěkná černovláska se svojí kapelou, tak si vždy poslušně sedl k pódiu a pozoroval ji bez sebemenšího pohnutí a vždy když dozpívala, tak zas zmizel.

Celý dva dny chcalo a byla zima a nám to bylo jedno. :) Celou tu dobu pouze dva lidé z celého ADM chodili v sandálech (ostatní měli holiny) a cachtali se v nich v bahnu a loužích. Uhodněte, kdo to byl??? Tante Irena a Storm van Houte.

Všechny moc zdravíme.

Hoi a vlastně Doei.

PS: A ze Storma tatínku roste obchodník. Kupoval si palačinku a říká: „Kolik stojí?“ a Puck (syn Louise) říká: „Een euro.“ A Storm se nenechal a říká: „A kolik stojí pro mě?“ J  

 ADM Ruimte Festival 2011

Můj první opravdový apartmán

Tak jsem přestěhovaná na kolej. Tedy do apartmánuJ Dora (moje pronajímatelka) odjela do Hongkongu. Byla nadšená, že svůj pokoj přenechá dívce z Východu. Prý jsou čistotnější. Já ovšem při svém příjezdu toho východní nadšení nesdílela. Sice jsem měla na kuchyňské lince připravenou krabici s náplní na palačinky a cukr, ale také mě čekal pěti hodinový úklid, při kterém došlo i na dveře a zamaštěné odvětrávání, z kterého na mě padal nějakej hnus. 

Musela jsem si koupit koště, Dora evidentně myje pouze nádobí a sem tam lednici. už vím, proč má tak ráda ty holky z Východu, přijedou jí vždycky asi uklidit.

Největší šok jsem zažila, když jsem otevřela mrazák. Byl přeplněný vším možným – nějakou sušenou smradlavou rybou či králíkem, nešlo to poznat:) Dále japonským neidentifikovatelným jídlem a krom malých prošlých zmrzlin tu byly ještě dvě čtyřlitrové jak od zmrzlináře. Tak se můžu zítra sebrat a jít ven prodávat zmrzku do kornoutů. Určitě by mi to tak 100e hodilo. Jinak nevím, co bych si s nimi počala.

Po zběsilým úklidu jsem se nakonec vybalila. Bydlím v moc pěkným pokojíku s velkým oknem a výhledem do parku. Prostě perfektní studijní prostředí. Až na ten šílenej internet... 

Delegace z Prahy na kontrole

Odjela delegace z Prahy. No a nemám slov... Snad jen, že holky byly jak utržený ze řetězu a hříšný Amsterdam teprve díky nim dostál svého přízviska. Jaruško, kdybys to jen viděla! Raději nechám mluvit fotky a jdu odpočívat.

PS: Prosím další návštěvy ať se nenechávají polívat pivem (takhle se bodyshot opravdu nepraktikuje), ať nejezdí s kolem na dálnici (tam opravdu mohou jen auta) a vlastně ať vůbec nejezdí ožralí na kolech, pak týden vypadají jak děravý cedník. 

https://picasaweb.google.com/115791446577818008770/20110814OPELInAmster#

O stůl míň, o body shot víc:)

Hlásím další píchlou gumu, ukradený bike a ukradené kolo od zničeného biku. Honzík jej totiž přivázal za to zadní zničené kolo a někdo ukradl kupodivu to přední nezamčené:) No ale nyní ke stolu. Honza má krásný stůl, tedy měl. Dneska se koná jedna nevinná párty, která začala gulášem. Poté, co jsem udělala osm chlapů a Báru mixérem a vařečkou, jsme plynule přešli z večeře k dalšímu programu. Guláš bylo potřeba pořádně zapít. Nevím ani koho to napadlo, ale  něž jsem se vůbec mohla zorientovat, tak Bára už ležela na stole (Honzově stole) a podstupovala body shot. Pak jako chytrá holka donutila kluky, aby si nechali taky udělat body shot. Jenomže Nori snědl dva talíře guláše. Bára se rozhodla, že stůl unese ještě jednoho (mimochodem byla také po guláši). Naskočila, přiblížila se k pupíku, začala sát, no a stalo se, co se muselo stát. Stůl křupl a oba se zřítili.:))))) Ani jedno oko nezůstalo suché. Bára a Nori poté, co se vzpamatovali a oklepali, prohlásili, že se to nějak spraví. Pár šroubků se utáhne a bude.

A co z toho plyne? 

Jsem mladý, nezadaný, mám blbý kamarády, jnemuji se Honza a hledám jednu hubenou malou holku s velkým stolem, který by vydržel až do konce párty.

Proč někdy musím jet na nosiči

Kluci mají šílenou spotřebu biků. Během těch dvou týdnů, co jsem tady je to dost šílený číslo. Honza rozsedl zadní kolo - škoda 50euro, tedy nové kolo:) Pak 7krát píchl a musel rychle objednat další várku gum. No jestli to takhle má i s holkama, tak za chvíli budu počítat děti:)
No a pak se přistěhovali kluci a začali chodit domů a říkat: "No dneska jsem zničil zas jeden bike, to je hrůza. Honzo nemáš nějaký bike na půjčení?" No a takhle to je pořád. Honzík vyndá nový klíče a jede se dál. Mimochodem v ulici vlastní snad všechny kola, co tu stojí, protože i přes ten velký úbytek má stále nová na rozdávání. Ne vždycky ale k nim mají kluci klíč, tak jsem třeba na Gay pride jela na nosiči.
S kolem se toho dá zvládnout hodně, dokonce se dá i zlomit vejpůl. Nori (Honzův fešný spolubydlící) si mi stěžoval, že se mu jen tak z ničeho nic zlomil bike. No a protože jsem zvědavá horákyně, tak jsem se začala vyptávat, jak že se to může stát, že se takový kolo zlomí, a bylo mi řečeno, že stačí jen úplně normálně jet a je to. No a protože jsem se nedala a moje blonďatá hlava mi to moc nebrala, tak říkám: "Jak jako se dá normálně jet a zlomit kolo? "No." řekl Miro " To takhle jedeš, párkrát si skočíš, ono to hupsne a pak už ne. Ty dámský kola nic nevydrží, když nemají ten přední rám."
No a tak jsem se dověděla, proč pánský kola vypadají jinak něž ty dámský.

Jak měli všichni slušní katolíci zavřené oči

Mohu s klidným srdcem (teď již s klidným :) říct, že tohle byl zatím ten nejlepší zážitek z Amsterdamu.
Miluju Gay Pride! Byli tam úplně všichni. Pánové v tatínkově věku se divoce vlnili a tančili jen ve spodním prádle či latexových mini oblečcích. Dámy ve věku mých babiček se nakláněly z oken a mávaly, seč jim síly stačily. Všichni se ten den jen usmívali a užívali si ten velký svátek. Rodinky s dětmi měli na lodích barbecue.
Ve vzduchu poletovaly růžové papírky a tisíce bublinek a všechno to tu tak nějak vonělo. Hudba se linula ze všech stran a zvláštně se prolínala.
Procházela jsem po Prinsengrachtu, který se ocitl ve víru jedné velké párty, a říkala jsem se, že příště už jen v kostýmu a na lodi! Amen

Celá galerie zde.

Jak se pozná pravý Holanďan

Pravý Holanďan umí na kole dělat úplně všechno. Je to strašně zajímavý je pozorovat, jak na biku suverénně telefonují, vozí nákup a všechno tohle nejčastěji dělají na červenou. Viděla jsem dokonce dva milence, jak se při jízdě drží za ruku.No a protože jsem chtěla být jako pravý Holanďan, tak jsem si už spoustu věcí na biku vyzkoušela, skromě strkání si ponožky do rozkroku :) Už jsem esemeskovala, držela deštník, dokonce vezla tašku s nákupem. Dělala jsem už i něco navíc, například jezdila v protisměru, po chodníku nebo po hromadě střepů.
Dneska musel být jeden z nejteplejších dnů v historii Nizozemí. Ráno jsem si proto vzala na sebe šaty s tím, že užší sukně bude při jízdě na kole lepší. No a nebylo to zkrátka ono:) Nemohla jsem na kolo ani nasednout, natož šlapat, jenomže jsem pospíchala do školy, tak jsem si sukni vyhrnula a mezi nohy uvázala šátek. Jsem přeci chytrá holka z Čech. No jo, jenže my ten den měli exkurzi ve městě, takže sem takhle jela přes celý město do centra a zpět.
Spolužáci už se za mnou chodí chlubit, že už mají také bike. Mezi nimi také Paul. Paul je náš německý bratr. Včera se vychloubal, jak koupil bike jen za 15euro. Prý to je kauf od jankieho. Dneska Paul přišel za mnou na obědě a začal si mi stěžovat. Prý se mu to kolo rozbilo a nepůjde už ani spravit. Chtěla jsem vědět, co se stalo a on mi řekl, že jel, utrhl se mu řetěz, ten se zamotal do zadního kola. Z toho vypadly ještě navíc ty drátky, co drží to kolo pohromadě a naprosto se rozpadlo. A to si prý koupil ještě za 20euro řetěz. A Ivan odjel a já se ho zapomněla zeptat, jak se říká těm velkým holkám, jako jsem já, který nejsou kapesní prcátka.