Jak chutná ďáblova kulka

Mám za sebou vyčerpávající víkend. S Honzíkem jsme v sobotu vařili pro 13lidí večeři. Moje kuchařské umění se rychle šíří napříč Amsterdamem. Po dvou guláších, svíčkové a kapustnici jsem přešla na thajskou kuchyň. Nechala jsem všechny pozvané poctivě hlasovat pro jejich favorita a vyhrálo to kuřecí v kokosové omáčce s chilli a čerstvým koriandrem. Našli se ale i tací jedinci, kteří nám chtěli k naší smůle pomáhat (Maťo se mstil za to, že nevyhrálo knedlo-vepřo). Nejmenovaní mi za zády lili do jídla rum a přišlo jim to zábavný. Když jsem to zjistila, tak jsem se neudržela a křičela na ně, zda se nezbláznili, že bych ho raději vypila zvlášť. Přišla také Mimi, která mi pomohla s pečením. Mimi studuje práva a je na ní vidět, že je velmi disciplinovaná studentka s opravdovým smyslem pro odpovědnost. V sobotu ale stála tváří v tvář párty v česko-slovenské produkci. Trošku dost jsme jí opili, ale přežila to. Jen dneska na hodině mi přišla, že má v sobě ještě zbytkáč:))) Slíbila mi, že co nejdřív mě navštíví v Praze a tam jí teprve ukážu, co jsem zač. I když už to celkem i tuší:)

Martin mě nezklamal a přišel vybavený. Přinesl si svoje oranžové pantofle z Ikei a pytlík s bylinkovým čajem, takže ke štěstí mu chyběla už jen horká voda. Ne celou dobu je ovšem udržel na nohou mimo můj dosah. Přikládám foto jako důkaz. 

Naprostým hitem se stalo promítání filmu Poslední cesta, kde je Honzík ztvárněn ještě zamlada s hustou kšticí a propadlým bříškem. Ten mě zabije:) Jen se mu nelíbila moje poznámka, že on to nerežíroval, jen v tom filmu běhal:) Maťo si nechal přivést z Čech promítačku, tak jí povinně musel nechat pár dní u Honzíka. Dívali jsme se na klipy a poslouchali hudbu. Prostě skvělý večer. Ráno už bylo horší. Bylo nám večer tak dobře, že někomu bylo ráno za trest zákonitě špatně. V neděli jsme výletili po Haarlemu za neuvěřitelně nádherného počasí.

Dnes už jsem ale opět byla zpět v každodenním shonu. Od rána učení, škola a večer holandština. Poslední hodinu před zkouškou jsme zakončili náš kurz skvělým kvízem. Rozdělili jsme se do tří skupin a já, Martin a Mimi jsme sestavili team snů - West team Amsterdam. A nemohlo to dopadnout jinak než naším drtivým vítězstvím. Jenomže Paul nám to naše hádání pěkně ztížil. Nabídl nám takové malé pěkné bonbonky. Vím, že Holanďani a jídlo to nejde dohromady, ale to co jsem strčila do pusy, to byla opravdu síla. Vždy v tyto okamžiky si říkám, zda jsem to měla zapotřebí zkoušet něco nového... Takový nevinný černý bonbonek a vyklubala se z toho ďáblova kulka! Očička mi zamžikala a během sekundy mi hlavou prolétl celý můj život. Už nic nebude jak dřív. Tahle chuť mě paralyzovala. Jestli se někdo potřebuje pořádně pročistit, je to přesně to pravé, co by měl vyzkoušet. Obličej se mi zkřivil a nešel narovnat za žádnou cenu. Cítila jsem, jako by mi někdo strčil do pusy záchodovou štětku a já jí nemohla ze slušnosti vyndat. Nakonec jsem na pokraji šílenství donutila Mimi, aby mi poskytla kapesník a toto "ďáblovo sémě" jsem šikovným grifem vyplivla poté, co jsem předstírala smrkání.(Mimochodem Martin trval na tomto výrazu, abych jej použila místo kulek. Kdybych řekla ještě něco navíc, opět byste mě upozornili, že mám končit o větu dřív, takže tu chybu neudělám a sama se zdisciplinuji.)

Mimochodem Martin se na mě celou dobu díval, jak se mi kroutí obličej, jak se snažím marně zakrýt své dojmy a bojuju, abych přežila. Směje se mi ještě teď někde daleko, daleko na koleji v Uilenstede. Měl tu odvahu mi ještě večer napsat, že jsem ho znemožnila, protože se po cestě tramkou celou dobu smál, když si na mě vzpomněl, jak cumlám ten bonbón a nevím, co si počít. Bylo to tedy pro něj skoro stejně silné jako pro mě. Napsal mi: "Na to fakt nikdy nezabudnem!!! LOL" Takže už vím, co koupím všem k Vánocům:)

Mám ji!

Slunce dnes pálilo od samého rána. Po cestě do školy mi bodalo do očí a já se kochala pitoreskními domky na grachtech, často legračně vyčnívajícími do ulic. Je to tak zvláštní pocit, žít v jiném městě. Vše je pro mě jedním velkým dobrodružstvím. Každým dnem jím projíždím a zamilovávám si ho víc a víc. Vždy odhalím něco nového a překvapivého. Město, které ve mě nevzbuzovalo z počátku vůbec žádný úžas, a vztah k němu by se dal přirovnat k "manželství z rozumu" se změnil zcela v radikální opak. Má kouzlo a umí svést. Často se proplétám neznámými uličkami až se najednou vynořím na místě plném turistů, jak obdivují známé památky. A právě vždy v tento moment si uvědomím, že již nejsem jedním z nich, neprocházím jen městem, ale žiji spolu s ním.

Byla jsem v takovém rozpoložení, že jsem musela utratit svých posledních deset euro za nádhernou orchidej, po které už toužím několik týdnů. Původně jsem měla v plánu utrápit v průměru jednu za měsíc, ale na první květináčovou oběť došlo teprve teď. Paní, která mi jí prodala mi na mou lámanou holandštinu odpověděla, že jí mám zalívat pouze jednou týdně a ukázala mi rukou kolik vody, takže to je přibližně jeden panák... To snad už konečně zvládnu, když zvládnu panáka koňaku:) Jen jsem nepochopila její poslední slova. Zda mi říkala, "hodně síly" či "je silná" (ta orchidej). No brzy uvidíme.

Každopádně o tom slyšel Martin a lamentoval, že jsem mohla poslední peníze utratit lépe, například značkovým tričkem z výprodeje. Martin mi tento týden také řekl, že asi nechce dál chodit na holandštinu do institutu, protože Sven už také dál nepokračuje. To je teda děs. Peníze chce raději investovat do budování image, koupit si bundu a boty. Ani mé poznámky o tom, že jde o vrchol konzumerismu a že upřednostňuje image před tváří zachmuřenou pod tíhou všech těch nabitých znalostí, ho nezlomily. Snad se umoudří a zkusí tomu dát druhou šanci. Třeba to tentokrát vyjde a opravdu si najde nového kluka v navazujícím kurzu. No uvidíme. Každopádně to nemám lehké.

Okurková sezóna

Tak a je to tady, okurková sezóna. Nic zajímavého se neděje. Jen nestíhám být ve škole nejlepší :) Přistoupím jen ke krátkému shrnutí událostí za poslední týden. 

Za prvé - Holanďané trpí za to, že měli týden v kuse krásné počasí. Je sice teplo, kol 15-17 stupňů, ale hrozný vítr a prší. Včera byl takový vichr, že i když jsem pořád šlapala na kole, úplně mě to zastavilo na rovině (to vlastně ani nemusím psát, tady nic jiného než rovina není). Už jsem byla i nemocná. Prochladla jsem na kole, když jsem se řítila v noci deštěm ze školy. No a když mi bylo nejhůř, měla jsem teplotu, tak se na kolejích konala duc duc párty až do rána. Už pár dnů mi smrdí před bytem pivo a válejí se plechovky. Nevím, proč zrovna u mě... Ale Honzík říkal, že to je ještě dobrý, že měl jednou koláč před dveřmi a prý to musel uklidit. 

Za druhé - zprávy z dutch institutu - Martin se dal vedle holandštiny ještě na thajštinu a hindštinu. Fakt chytrej kluk:) Jen mi z toho trochu nastudl, protože zapomněl pyžamo, a včera nebyl poprvé ve škole. Sedl si tedy vedle mě jiný kolega, který byl úplně dutý a z druhé strany nemocná slečna, která mě doháněla k šílenství, protože jí pořád teklo z nosu, měla rudý oči a byla totálně nachcípaná. Pořád jsem se od ní otáčela, jako že s ní nechci mít žádný kontakt, jenomže pak mi Paul řekl, ať s ní pracuji ve dvojici. No měla jsem nervy v kýbli:) Taky na mě celá třída koukala, když se mě Paul ptal, zda vím, kde je Martin, no a já samozřejmě nevěděla, tak jsem vypadala jak podváděná žena, co neví, kde má manžela. A to jsem mu přinesla na hodinu čerstvé muffiny ke kávě. No zklamal mě :) Mimi se mě také ptala, kde je, tak jsem jí řekla, že v tomhle vichru by Martinovi nedržel účes, proto nikam nešel.

Za třetí - zprávy se školy - Měla jsem další prezentaci, tentokrát analýza záběru z filmu, který jsem si vybrala. No vybral mi ho vlastně Ondra a dobře udělal. Interpretovala jsem záběr z Trainspottingu, kde Mark Renton leží v obleku na ulici poté, co se předávkoval. Řešili jsme se třídou, proč má na sobě oblek, proč leží zrovna v té pozici co leží, barvy, které jsou v záběru, záběr kamery, zaostření, pozadí a pak z toho vyvodili závěr. Byla jsem pochválena a teď již jen napsat report a udělat dalších 7 úkolů. Brrr. 

Za čtvrté - spolužáci - Do Prahy přijedou se mnou dvě Kanaďanky, tak jsem ráda, že nepoletím sama letadlem :) Bohužel nedorazí moc fajn Mexičan, má zkoušku v pátek a my nechceme čekat, přišli bychom o celý den. Ve skupině máme jednoho Číňana, kterého už srazilo auto a nebylo to poprvé! Když jsem ho viděla na společné večeři, tak vypadal, že se nemůže hýbat, ale podle jeho slov se cítí dobře a ví, že nic podobného se mu už nestane :) Řekl mi také, že na kole už jezdí 2 měsíce. Myslel tím samozřejmě za celý život! Rychle jsem tedy pochopila, proč ta srážka s autem. Nedovedu si představit, učit se na kole ve 20 letech. To už bych snad ani nezkoušela.

Za páté - rodinka- Storm zkritizoval holandskou národní kuchyň, přesněji řečeno smažené mušle a chobotnice. Upozornila jsem ho na to, že to je holandská specialita a on mi řekl, že to samozřejmě ví, ale mušle se podle jeho názoru dají jíst pouze uvařené a nevyloupané. Na mojí nevrlou poznámku, že příště mu ... a bude jíst českou stravu mi dal palec nahoru. No není roztomilý?

PS: Našla jsem opět příklad toho, že novináři nepatří zrovna k elitě národa... V článku na novinky.cz jsem mezi nejpodivnějšími gurmánskými specialitami vedle smažené tarantule, cvrčků, či očí tuňáka našla i chudinku haringa.

Ať žije víkend!

Tak léto pomalu odchází. Zítra má pouze 5% z celého dne svítit sluníčko a od čtvrtka 80-90% pravděpodobnost srážek, vítr a zima. Přesný opak minulého týdne:) Takže zpět do holandské reality.

Jinak mi dorazila várka z Prahy, párečky už vzaly za své a při pomyslení, že mám pravou čabajku v ledničce, se mi chvěje jazýček a dušička jásá. Jen kufr to nepřežil, ale hrnec od Zepteru naštěstí ano:) Chci poděkovat Brehovským za moc pěkný víkend. Začalo to páteční pitkou s Lenkou. Daly jsme na sluníčku 4 pifka. Lenka poté, co jsem jí odvedla na molo dopít poslední stuk, zhodnotila, že je na mole a na mol:))) Nastal tedy čas jí vzít na nosič a odvést přes celý Amsterdam za Maťem domů.

Po cestě jsme potkaly úžasnou kapelu hrající na kapotě bezvadného veterána. Jely jsme boční uličkou u Leidseplein a najednou uslyšely Beatles, přijely jsme blíž a ulice již byla plná lidí. Každý se zastavil a poslouchal. Najednou nikdo nikam nespěchal. Jako by se zastavil čas a každý si mohl vychutnávat tento nevšední koncert pod širým nebem. Večer byl poté ve znamení halušek. Byly nejlepší ze všech slovenských, co jsem kdy jedla. Maťo se chopil díla ze vší vážností a výsledek stát za to. Ale Ondrova maminka...Aaach V sobotu jsem vzala páreček na pláž, kde jsem poprvé v životě viděla nějaký lidi... A nebylo jich málo.

Víkend jsme zakončili vyjížďkou na lodi po Amsterdamu, jak to dělají praví Holanďani. Pěkně jsme pluli po kanálech, rozbalili si piknik, poslušně zdravili babičky v oknech a kolemjdoucí. Jenom nafty jsme neměli moc:) Já fotila na Péčko, takže z toho vyšly pěkný fotky:))) No a dnes od rána běhám a píšu úkoly, koukám na filmy a nestíhám, protože víkend byl taaaak nabitý, že to prostě nešlo všechno zvládnout. Ale neboj taťko, učím se. Lenka mi říkala, že to beru až moc poctivě. Fakt. Ale jestli se budu muset dál koukat na Godardovy filmy, asi mi rupnou nervy a pojedu domů. Na analýzu a srovnání s "Hollywoodskými trháky" je to sice dobrej matroš, ale jinak nekoukatelný. Ještě kritika Ameriky pomocí nahých francouzských prostitutek s taškami na hlavách je zajímavý způsob ztvárnění, ale 2 hodiny materiálu je příliš. Měli by dávat nějaké sestřihy pro blondýny, který chtějí lítat po výletech:)