Jak chutná ďáblova kulka

Mám za sebou vyčerpávající víkend. S Honzíkem jsme v sobotu vařili pro 13lidí večeři. Moje kuchařské umění se rychle šíří napříč Amsterdamem. Po dvou guláších, svíčkové a kapustnici jsem přešla na thajskou kuchyň. Nechala jsem všechny pozvané poctivě hlasovat pro jejich favorita a vyhrálo to kuřecí v kokosové omáčce s chilli a čerstvým koriandrem. Našli se ale i tací jedinci, kteří nám chtěli k naší smůle pomáhat (Maťo se mstil za to, že nevyhrálo knedlo-vepřo). Nejmenovaní mi za zády lili do jídla rum a přišlo jim to zábavný. Když jsem to zjistila, tak jsem se neudržela a křičela na ně, zda se nezbláznili, že bych ho raději vypila zvlášť. Přišla také Mimi, která mi pomohla s pečením. Mimi studuje práva a je na ní vidět, že je velmi disciplinovaná studentka s opravdovým smyslem pro odpovědnost. V sobotu ale stála tváří v tvář párty v česko-slovenské produkci. Trošku dost jsme jí opili, ale přežila to. Jen dneska na hodině mi přišla, že má v sobě ještě zbytkáč:))) Slíbila mi, že co nejdřív mě navštíví v Praze a tam jí teprve ukážu, co jsem zač. I když už to celkem i tuší:)

Martin mě nezklamal a přišel vybavený. Přinesl si svoje oranžové pantofle z Ikei a pytlík s bylinkovým čajem, takže ke štěstí mu chyběla už jen horká voda. Ne celou dobu je ovšem udržel na nohou mimo můj dosah. Přikládám foto jako důkaz. 

Naprostým hitem se stalo promítání filmu Poslední cesta, kde je Honzík ztvárněn ještě zamlada s hustou kšticí a propadlým bříškem. Ten mě zabije:) Jen se mu nelíbila moje poznámka, že on to nerežíroval, jen v tom filmu běhal:) Maťo si nechal přivést z Čech promítačku, tak jí povinně musel nechat pár dní u Honzíka. Dívali jsme se na klipy a poslouchali hudbu. Prostě skvělý večer. Ráno už bylo horší. Bylo nám večer tak dobře, že někomu bylo ráno za trest zákonitě špatně. V neděli jsme výletili po Haarlemu za neuvěřitelně nádherného počasí.

Dnes už jsem ale opět byla zpět v každodenním shonu. Od rána učení, škola a večer holandština. Poslední hodinu před zkouškou jsme zakončili náš kurz skvělým kvízem. Rozdělili jsme se do tří skupin a já, Martin a Mimi jsme sestavili team snů - West team Amsterdam. A nemohlo to dopadnout jinak než naším drtivým vítězstvím. Jenomže Paul nám to naše hádání pěkně ztížil. Nabídl nám takové malé pěkné bonbonky. Vím, že Holanďani a jídlo to nejde dohromady, ale to co jsem strčila do pusy, to byla opravdu síla. Vždy v tyto okamžiky si říkám, zda jsem to měla zapotřebí zkoušet něco nového... Takový nevinný černý bonbonek a vyklubala se z toho ďáblova kulka! Očička mi zamžikala a během sekundy mi hlavou prolétl celý můj život. Už nic nebude jak dřív. Tahle chuť mě paralyzovala. Jestli se někdo potřebuje pořádně pročistit, je to přesně to pravé, co by měl vyzkoušet. Obličej se mi zkřivil a nešel narovnat za žádnou cenu. Cítila jsem, jako by mi někdo strčil do pusy záchodovou štětku a já jí nemohla ze slušnosti vyndat. Nakonec jsem na pokraji šílenství donutila Mimi, aby mi poskytla kapesník a toto "ďáblovo sémě" jsem šikovným grifem vyplivla poté, co jsem předstírala smrkání.(Mimochodem Martin trval na tomto výrazu, abych jej použila místo kulek. Kdybych řekla ještě něco navíc, opět byste mě upozornili, že mám končit o větu dřív, takže tu chybu neudělám a sama se zdisciplinuji.)

Mimochodem Martin se na mě celou dobu díval, jak se mi kroutí obličej, jak se snažím marně zakrýt své dojmy a bojuju, abych přežila. Směje se mi ještě teď někde daleko, daleko na koleji v Uilenstede. Měl tu odvahu mi ještě večer napsat, že jsem ho znemožnila, protože se po cestě tramkou celou dobu smál, když si na mě vzpomněl, jak cumlám ten bonbón a nevím, co si počít. Bylo to tedy pro něj skoro stejně silné jako pro mě. Napsal mi: "Na to fakt nikdy nezabudnem!!! LOL" Takže už vím, co koupím všem k Vánocům:)