Jak jsem přišli domů až druhý den

Na Leidseplein to prý žije. Tak jsme tam jeli. Vzali jsme si tágo. Děsnej bourák. Honza musel řidiči říct, že se mnou musí jet opatrněji, že mi ta jízda nedělá moc dobře.
No a pak to začalo. Vystoupili jsme na náměstí, který bylo přeplněný lidma, který se evidentně šli bavit. Mezi nimi si o pozornost říkali performeři. Na Leidseplein je jeden machr s míčem.
Šli jsme do klubu The Waterhole. Barmanky tu prochází davem s vyskládanýma skleničkama do vysokých komínků, který se při chůzi vlní a často jim končí až nad hlavou. Za námi chlap maloval portrét krásný holky na ohromný pivní tácek a Honza se musel pořád ohlížet až ho bolelo za krkem:) Ivan zatoužil po krásný mulatce, ale když zjistil, že má šíleně vysoký podpatky, tak jeho zájem opadl. Našel tu ale spoustu "kapesních prcátek", což jsou asi malý holky:)
No a už jsem tu narazila i na debila z Holandska, tak už vím, jak vypadají debilové i tady. Prý musím být z Maďarska...
Hráli tam úžasně rock. Ivan tančil jak o život a vlasy mu přitom vlály.
No a když pouštěli zrovna můj song, tak to uprostřed típli a vyhodili nás na ulici. Jednoho kluka dokonce vzali za pačesy a vyletěl strašně rychle ven. No moc se tu s lidma neserou.
Honzovi jsem měla domů přivést jednu krásnou programátorku z Itálie, jenže ona mi dala něžně košem. Takže jsme si řekli, že půjdeme domů a polijeme se tzatzikama. A náš den skončil tak, že Honza se jimi polil a já šla s klidným svědomím spát, protože to  alespoň na chvíli zchladilo jeho choutky.

Jak jsme šli domů bez kola

Nikdy jsem neviděla nikoho tak zmaštěnýho jako Ivana...Ten si už jen tak nezahulí. Ale o něm už jen hezky, protože to je nás fotograf na svatbu prý. Hrozně po tom touží fotit mě s Ondrou, podle jeho slov jsme dokonalý pár. Krátce o lákání hochů ze Slovenska. Chtějí, abych u nich bydlela, že budu mít vlastní pokoj zadarmo, jen bych jim prý pořád asi dokola vařila kapustnicu, svíčkovou a  halušky. Pak mě vysvobodil rytíř s bílým bikem (Honzík) a místo aby mě pan domácí naložil, tak jsem se asi 10min snažila naložit já jeho a skončilo to těžkou pohmožděninou zadního kola, podle prvního ohledání zničený bike:) A hned jsem mohla použít větu, kterou jsem se naučila na hodině holandštiny : "Mijn fiets is stuuk." (Mám rozbité kolo).
No a tak jsme šli pěšky domů a tmou se rozléhal jen Ivanův hysterický smích.
Gek avond

3:0 Češka versus Němčour

Můj třetí den v městě hříchu... A je tu Ivan. Konec mého blogu:) Musím si dát black vodku, ať to spláchnu. Tak konec vyrušení...
Je to tu krásný. Učebnu máme v nové budově Inholland university. Složení posádky - asi 80% hoši uit Duitsland, dvě Finky, Polka, Španěl, tři Slováci, dva Češi. Jeden je studentem na ekonomce a miluje obědy U Houdků. První den školy jsem nasedla na svůj bike a vyjela.  Bylo to jako první jízda autem. Vítr ve vlasech a nabytý pocit svobody... :)
Ve třídě jsou sympaťáci. I Němci :) Hned jsem se stala středem zájmu, jako jediná jsem přijela na biku a slyšela jsem ze všech stran obdivné: "Waaaauuu she has a bike." No a druhej den přišli tři spolužáci s tím, že potřebujou poradit ohledně kola a že by si nějaký pronajali. Tak od té doby přemýšlím, jak na tom vydělat. :)))
Tak a Ivan teď zaperlil. A jeho kamarád se mi líbí. Řekl mu: "Ivane, mi se s Irenou teď bavíme na intelektuální úrovni, to je mimo tvé komunikační schopnosti." Je to fakt fajn kluk. :) Nevím, kde ho mohl Ivan potkat.
Jo a dnes jsem před třídou předváděla rozhovor se Samuelem. Samuel je z Německa, hij woont in Berlijn :) Trénovali jsem otázky jako, kde bydlíš, jaké je tvé jméno apod. Joop (můj učitel) mi pak řekl, Irena to bylo opravdu skvělé! Mám rád tvůj přízvuk. Pak se otočil na Samuela a řekl : Samuele Duitsland is dautsland, uit is aut and naam is náám. Takže tímto, že jsem zvítězila nad naším německým bratrem 3:0.
Doei.