Na Leidseplein to prý žije. Tak jsme tam jeli. Vzali jsme si tágo. Děsnej bourák. Honza musel řidiči říct, že se mnou musí jet opatrněji, že mi ta jízda nedělá moc dobře.
No a pak to začalo. Vystoupili jsme na náměstí, který bylo přeplněný lidma, který se evidentně šli bavit. Mezi nimi si o pozornost říkali performeři. Na Leidseplein je jeden machr s míčem.
Šli jsme do klubu The Waterhole. Barmanky tu prochází davem s vyskládanýma skleničkama do vysokých komínků, který se při chůzi vlní a často jim končí až nad hlavou. Za námi chlap maloval portrét krásný holky na ohromný pivní tácek a Honza se musel pořád ohlížet až ho bolelo za krkem:) Ivan zatoužil po krásný mulatce, ale když zjistil, že má šíleně vysoký podpatky, tak jeho zájem opadl. Našel tu ale spoustu "kapesních prcátek", což jsou asi malý holky:)
No a už jsem tu narazila i na debila z Holandska, tak už vím, jak vypadají debilové i tady. Prý musím být z Maďarska...
Hráli tam úžasně rock. Ivan tančil jak o život a vlasy mu přitom vlály.
No a když pouštěli zrovna můj song, tak to uprostřed típli a vyhodili nás na ulici. Jednoho kluka dokonce vzali za pačesy a vyletěl strašně rychle ven. No moc se tu s lidma neserou.
Honzovi jsem měla domů přivést jednu krásnou programátorku z Itálie, jenže ona mi dala něžně košem. Takže jsme si řekli, že půjdeme domů a polijeme se tzatzikama. A náš den skončil tak, že Honza se jimi polil a já šla s klidným svědomím spát, protože to alespoň na chvíli zchladilo jeho choutky.
Žádné komentáře:
Okomentovat