Ze školy mi včera poslali email se soutěží o nejlepší fotografii ze studijního pobytu v zahraničí. Rozhodla jsem se ihned. Budu soutěžit ve všech kategoriích :) Každý, kdo bude mít pocit, že po shlédnutí mých fotek, našel nějakou, která ho zaujala, musí mi napsat a já jí pošlu. Když jsem ale o téhle soutěži přemýšlela, napadlo mě. Není to pouze krycí akce proto, aby ve škole měli přehled o všem, co zde člověk dělá a za co utrácí jejich peníze?:)
Dnes jsem poprvé bourala, ale mohla za to Italka. Jmenuje se Martina, bydlí se mnou na patře. Jely jsme spolu do školy a povídaly si. Ona najednou na křižovatce zahla do protisměru, já neměla nikde místo na manévrování a napálila jsem to do protijedoucího kola. Než se vzpamatoval, už jsem byla pryč. Nic se naštěstí kolu nestalo, takže mám pořád na čem jezdit. Nechci tu podporovat žádné stereotypy, ale Italka jezdí šíleněji než já a to je dost co říct.
Začala jsem včera chodit do Dutch Institutu a je to úžasný. Tentokrát jsem myslela, že tu podle jmen není žádný Čech ani Slovák. Půlka byla čistokrevná rasa, druhá směs se skládala ze Švýcarky, dvou Turků, pár Amíků a jednoho Nizozemce (učitel Paul). První náš úkol bylo "kennis maken", neboli seznámit se. Měli jsme si poté zapsat do bločku poznámky. K tomu měl každý dvě speciální otázky. Já musela najít někoho, kdo se narodil ve vesnici (Saskii jsem přesvědčovala, že Curych s 380 000 obyv. by to klidně mohl být:) a také někoho, kdo má rodinu v Nizozemí (což jsem samozřejmě hledat nemusela). Seznámila jsem se s Turkem, Němkami, Rakušankou no a nakonec ke mě přistoupil rozesmátý fešák (myslím, že z jiného břehu) a hned na mě: "Hoe gaat het?". ("Jak se máš?") A já nadšeně: "Heel goed en met jou?" ("Skvěle a jak ty?"). Takhle mimo jiné začínal každý dialog z letní školy, tak mi to přišlo zábavný. Jenomže hned druhou větou mě dostal. Ptala jsem se ho odkud je a on blekotal Sloween, tak si říkám, ha Slovinec, zajímavý. Jenomže pak mi to došlo a říkám: "Ben je Sloween of Slowaak?" No a tak se mi má domněnka potvrdila. Chvíli jsem ho ještě trénovala a pak mu říkám: "Odkud myslíš, že sem já?" A on na mě tak kouká a najednou se mu rozzáří oči a křičí: "Že ty si Čeeškááááááá." No a už mlel jedno přes druhé a rozhodně to nebylo nizozemsky. Takže jsem se ujistila, že v Amsterdamu se naučím cizí jazyk - slovenštinu. No a pak jsem se smála celé tři hodiny jak blázen. Vlastně jsme se smály Němcům a jejich výslovnosti zejména:))) Na konci hodiny se učitel ptal, proč u perfecta na konci slova je někdy T a někdy D, tak jsem odpověděla "soft ketchup" a učitel na mě obdivně pokýval hlavou a byla jsem za hvězdu. No a domů jezdím s Mimi, je z Vídně a miluje Prahu, tak možná přijede se mnou.
Žádné komentáře:
Okomentovat