Jak holandští klučíčci pasou po Češkách

To si takhle jednou jedu výtahem do svého apartmentu, vystoupím ve špatném patře a ejhle, narazím na mladičkého Holanďana. Ten na mě nejdříve něco vyplivne (nebo spíš vychrchne) holandsky a když mu odpovím (opět holandsky), co že to říká, tak na mě hned omluvně anglicky, že sorry a zda nemám nějaký velký pytel, ale opravdu velký (asi chtěl ten na mrtvoly). Teď když to píši, tak mi došlo, že jsem se měla vlastně trochu urazit, když na mojí holandštinu odpovídá anglicky, ale budiž od toho mám teď již zaplacený speciální kurz z Dutch institutu, aby se příště tohle už neopakovalo.
Ale postupme dále v příběhu. Takže po nějaké chvíli, co jsme si ujasnili na co, že ten pytel chce, jsem mu nabídla igelitovou tašku. Jenomže ta mu nestačila! Prý to není možné, ale má doma tolik odpadků od jídla, že by se mu to tam nevešlo. Byl opravdu ustaraný a vypadal, že nechápe, odkud se všechen ten čurbes bere. Řekla jsem: "Asi moc jíš" a už jsem s kolem a třemi taškami pospíchala zpět do výtahu, s tím že teď už pojedu do toho správného patra. Jenomže milý Holanďan (řekl mi jméno, ale jsem děsná, ihned jsem ho zapomněla, za což bude určitě Ondra rád :) za mnou cupital, že to zkusí jinde, zda by mu někdo jiný nepomohl. Tak jsem s ním chvilku vedla, jak mi na holandštině říkali "social talk" a pak se měl zeptal, odkud jsem. Když jsem prohlásila, že z České republiky, tak se mu úplně rozšířily zorničky a vypadal, že omdlí nadšením. Řekl, že to je fantastický a zda-li neznám densadorakova. Chvíli jsem nechápala, a proto jsem se ho zeptala : "Je to budova, město či osoba?" No a když to po páté zopakoval, vypadlo z něj, zda neznám Denisu Dvořákovou, že je z Prahy. Tak si v duchu říkám, no to určitě, budu znát každou čůzu z Prahy.... Jenomže on mi řekl, že jí tady všichni milujou, protože je úplně nejkrásnější a že to je modelka. Tak jsem se tomu zasmála, vystoupila jsem, otočila se a prohodila: "Vygoogli si Kuchařovou".
A chodbou se ještě dlouho za mnou linulo holanďanovo nadšené díííííííííííííík.