Rubens je Bůh

Dnes jsem nelenila a před školou jsem vyrazila do slavné Hermitage v Amsterodamu, která hostí slavná díla ze slavné sbírky v St. Petersburgu, kterou nasbírala zejména Kateřina Veliká během pobytu v Evropě. Babička mi hodně o té původní Hermitagi často vyprávěla. Když žila v Rusku, podnikala tam sama dobrodružné výpravy přímo vlakem z Moskvy. Musím předem zdůraznit, že nejsem milovníkem barokního umění, a právě proto mě výstava snad ještě více uchvátila. Měla jsem pouhé 2,5 hodiny času, nicméně jsem je strávila ke své nejvyšší spokojenosti. Výstava byla věnovaná Rubensovi, jehož Ježíš s modrými rty, upřeným výrazem a postavením těla mě donutil se zastavit a s uchvácením si ho prohlížet. Byl to takový zvláštní intimní pocit, osobní porno, kde se snoubilo nadšení pro jeho tělo a zároveň pocit něhy za to, že trpí:) No nechápu to. Já bezvěrec s ním strávila pěknou chvilku. Vlastně šlo o výstavu i dalších vlámských malířů - van Dycka a Jordaense. Narozdíl od Allard Pierson muzea, které je o ničem, tohle by si neměl nechat ujít nikdo, kdo projíždí kolem i za ty nekřesťanské peníze...

Slunce dnes svítilo tak intenzivně, že mě paprsky píchaly do očí a znemožňovaly mi pořádně vidět na cestu. Přehlédla jsem dokonce tramvaj. Tramvaje tu stejně jezdí strašně rychle, pohybují se mrštně jako had a vždy mě vyděsí, když se přede mnou náhle vynoří.

Samotná budova, ležící z jedné strany přímo u řeky Amstel v čísle 51 a z druhé strany od Stopery, je místem, které rozhodně stojí za to vidět. Na Amsterodam jde o nečekaně rozsáhlou budovu s velkým dvorem, kde mě uchvátila louka, posetá tisíci malými jarními kytičkami. Je tu nádherné jarní počasí. Musím se tam vrátit s foťákem. Vlastně musím všechno pořádně znova vidět. Je to skličující pocit, že jsem ještě neviděla vše, co jsem měla:) No a jelikož musím všechno vidět a všude být, přišla jsem nakonec pozdě do hodiny dutch.:)