Jsem vážně nastartovaná, takže jídlo musí jít hold stranou. Dnes jsem měla vést hodinu o filmu Morvern Callar od Lynne Ramsay s jednou spolužačkou, nebo abych to lépe vystihla, " pubertálním načinčaným fakanem" jménem Ilona. Naše komunikace již od začátku nesla známky toho, že mezi námi brzy dojde ke konfliktu. Začalo to tím, že mi Ilona napsala email (bez toho, aniž by mě oslovila a popřála pěkný den), v němž mi dosti neurvale sdělila, že jelikož jsem se jí neozvala doteď sama, musí napsat tedy ona, neboť musíme pracovat na naší prezentaci. A že má čas zítra od 13h. Jedním emailem narušila nejen základní pravidla slušné komunikace pomocí užití špatné formy ale rovněž zvolenými slovy. Nezbývá než gratulovat za tuto preciznost. Znělo mi to jako, oh já si udělám na tebe čas, ale mohu jen v 13h a ty to akceptuj... Odpověděla jsem jí (s popřáním pěkného dne:), že se omlouvám, ale nemohla jsem jí najít podle jejího jména na facebooku. Nicméně že jsem celý den doma, ať přijde. Na to mi nic neodepsala a druhý den zazvonila v 15h u mých dveří. Vešla doprostřed pokoje v kozačkách, stylem tak tady mě máš, a já jako správná prudička jí ihned nabízela přezuvky a stála u nich a trvala na tom, že si je má vzít. Nejistě sundala boty. Rychle pochopila, že je na mém území a musí tolerovat má pravidla, což bylo asi naposledy, co tak učinila (za což nesu vinu částečně sama). Málem mě trefilo, když mi řekla, že film ještě neviděla a že jen skoukla nějaké scény. Byla u mě asi 5 minut a na to prohlásila, že jde kouknout rychle na film, ať mě nezdržuje!!! A že vše dojednáme poté. Nemohla také pochopit, jak to že jsem jí nemohla na netu najít, prý jde vždy mezi prvními nalezenými výsledky. Poprosila jsem jí, ať se tedy u mě najde, což jí trvalo, k mé spokojenosti, asi 10min a celkem to asi otřáslo jejím egem, že opravdu není k nalezení...
Poté jsem jí navrhla jednotlivé scény, které promítneme a shodly jsme se jen na dvou. Jelikož jsem jí měla už během chvilky plný zuby, neboť akceptovala jen sebe, nemělo cenu se s ní dále dohadovat. Nechala jsem zbylý výběr na ni. Na to mi napsala, že už nemá čas, že to nemůže dělat celý večer (evidentně šla na párty, jak je tady dobrým zvykem). Ona nebyla ochotná ustoupit ani z jedné věci. Neuvěřitelný... Vykládala mi naprostý krávoviny, co je v tom filmu důležitý. Absolutně bojkotovala mé nápady. No a podle toho to dnes dopadlo. Prezentovaly jsme takovým způsobem, že jsme si skákaly do řeči. Ona mě buzerovala, ano buzerovala!!!, kdy mám zastavit přehrávání jednotlivých scén, jako bych byla její poskok. Nejvíc mě dožralo, když mi řekla, ať přeskočím poslední scénu na určitý dialog, že nemáme čas... Jako by to šlo tak jednoduše:) Kdyby mě včera bývala poslouchala, tak jsem jí jasně řekla, že scény jsou příliš dlouhé.
Zajímavé bylo, že měla problém rozlišovat mezi "já" a "my". Vlastně to činila zcela obráceně. Tam, kde jsem s ní zásadně nesouhlasila, říkala "my si myslíme" a tam, kde jsme spolu došly k určitému závěru společně, používala formulaci "já si myslím".
Při zpěvné vazbě jsem rozesmála Sylvii (profesorku), neboť jsem přesně pojmenovala to, co negativně ovlivnilo naší i tak slušnou prezentaci. Byla to ztráta rovnováhy mezi partnery, tedy selhání týmu a egoická prezentace jedince na úkor druhého, nerespektování otázek partnera a kladení svých vlastních místo rozvíjení toho, na co se partner publika ptal...
Ale z celého příběhu mám jedno ponaučení, příště nejprve řeknu NE. Poté zvolím výstrahu v podobě FUCK YOU. A pokud to nezabere, tak rozhodně zabere FUCK YOU YOU FUCKING BITCH AND SHUT UP :) Jenomže to ještě budu muset přeložit do akademického prostředí, což bude vyžadovat jistou dávku důvtipu a mnohem rafinovanější taktiku. Ne vždy se člověk snaží porazit publikum, ale naopak "spolupracovníka". No stejně, není ta spolupráce v mnohém složitější, než čistý a přímý konflikt?
Žádné komentáře:
Okomentovat