Vražedná muzejní tour

Martin všechno, co mu řeknu, vykecá Ivanovi! Nechápu to, přitom já to píšu jenom na blog:). Už mám pocit, že trávím čas s oběma a to máme ještě společně jet na výlet. To bude hanba.

Martin strašně mešká... Jako moje cholerická povaha to neustálé čekání na něj není schopná vydržet. Meškal dokonce i tedhá, když jsme byli dohodnutí na záškoláckého jointa. Taky se nám to tu krátí. Nechápu, že ten čas tak letí. Neviděli jsme ještě všechny muzea, tak jsem  Martinovi sestavila vražedný plán na příští dva týdny. Začali jsme Královským palácem. Původně byl sraz v 16h, pak mi to Martin ale posunul na 16.15 a dorazil ještě o dalších 20min později. Je horší než ženská a to se ani nelíčí. Z paláce nebylo nic, protože nám hned u vchodu jeden fešný hošík oznámil, že vstup je jen do 16.30. No nevěděla jsem, koho má zabít dřív. Taky jsem na Martina půl hodiny štěkala a on se na mě jen smál a tvrdil, že se přeci nic vážného nestalo. Musel pak za trest se mnou nakupovat a měl tu drzost ještě brblat, že se nudí. No to čekání na Damu byla naopak velká zábava:)

V sobotu jsem pro změnu čekala 20min na Spui. Musela jsem ho ještě vyzvednout u Munttoren, protože by netrefil těch 200m do Allard Pierson archeologického muzea. Ještě mě ke všemu vyděsil, neboť mi sáhl zezadu rukou na rameno a já ho neslyšela přicházet. Rozhodla jsem se také, že od příště na něj budu čekat už jen v muzeu. Taky jsem odhalila jeho usmiřovací taktiku. Odvádí pozornost na to, jak mi to zrovna dneska sluší... No je to kulišák, ale na mě si nepřijde. 

Nicméně Allard Pierson muzeum byl jeden velký propadák. Prosím nikdo tam nechoďte, hlavně ne ti, co někdy byli v muzeích v Řecku...Strašný... V přízemí jsme byli zklamaní z dosti chudé egyptské sbírky (zjistila jsem potěšující zprávu, že jsme oba chtěli studovat na ff egyptologii). Infarkt jsem ale dostala málem až v prvním patře, neboť na mě vykoukli tři Karyatidy. A jelikož vím, že 5 jich je v Athénách a jen jedna ukradená Brity v Londýně, věděla jsem, že jde o jeden velký podvod. Ano, podvod!:) Byla to kopie, kopie z 19. století, no a to samé se opakovalo u mykénské Lví brány. 

Prosím nechoďte tam:) Jediné, co jsem se dověděla bylo, jak balzamovat těla a že každý chlap, má jiný péro.

No po té blamáži v archeologickém muzeu jsme se rychle sebrali a utíkali ještě shlédnout Begijnhof (místo, kde působily bekyně a kde napravovaly hříšníky). Martin si cestou pořád pobrukoval Kabáty "Když se chlapy poperou" a už to tak vypadá, že ta melodie se mu stane osudnou a nikdy se jí už za trest nezbaví. Celkem vzato, ale myslím, že nás vztah se dost upevnil a našel společný směr:) Již jsme spolu nakupovali, strávili volný čas procházkami a muzei. Každý den si píšeme a říkáme si něžná slovíčka, která používají milenci v intimních chvílích. A možná vezmeme Storma do Bruselu, pokud se kluci rozhoupou a KONEČNĚ MI ŘEKNOU, KDY JEDEME:)))

A nakonec si musím postěžovat. Jak Martin tak Linda neustále kritizují blog, že je prý nudný:)  Je ale zajímavé, že to říkají jen tehdy, když nepíšu o nich. Doufám, že mi brzy poskytnou nějaký "juicy" materiál jako námět.

Linda přestane číst prý blog, pokud ještě napíšu další básničku. Tak tady jednu má speciálně pro ni: 

Nemá dosti kázně,

poslouchati básně,

jenom druhé prudí

svojí sexy hrudí. 

Měla by si více,

šetřit svoje plíce.

Věnovat se psaní,

(tak a zbytek dodám, až mě odprosí:)