Mexická vlna po česku

Náhoda tomu chtěla a jak do Prahy tak z Prahy jsem odjížděla opilá. Všichni mi tvrdili, že to je dobrej nápad, že aspoň budu spát, jenomže já skoro nespala. Půlku cesty jsem se jen modlila ať se nepobliju a zbytek jsem prožila v objetí kocoviny. Nejvíc jsem se bála, abych neušpinila autobus, protože poté, co se přišli moji drazí kamarádi za mnou rozloučit na Florenc, by mi nikdo neuvěřil, že to nebylo z chlastu. Ale popořádku. Nejdříve jsem začala s mým milovaným tatínkem U Tondy, tuším že to byly tři dvanáctky (od rána jsem měla jen jogurt). Pak jsem měla problém se dostat domů ke kufru, ale měla jsem dva pomocníky Lindu a Ondru, kteří mi vše vzali, a já šla lehkým krokem jen s lahví vína směrem ke Florenci do sjednané hospody. Linda mě přesvědčila, že víno není dobrá volba, tak jsem si rychle našla oběť, které jsem ho předala. Na Florenci to není bohužel vůbec těžký najít nějakého násosku. V hospodě jsem pak vypila další dvě piva a na jogurt si dala s chutí ještě tlačenku. Slušně jsem se se všemi rozloučila a tentokrát již s těžkým krokem šla vstříc Amsterdamu. Ondra mi vzal kufr, našel mi ten správný autobus a zrovna, když jsem si říkala, jak mám naváto a že doufám, že to nikdo nepozná, se přiřítilo šest dalších kamarádíčků ožralů a začali neuvěřitelně hulákat. Linda mi řekla, kde najdu blicí pytlík. Vojtovi jsem ani nerozuměla, i když nevím, kdo za to mohl víc. Celý autobus měl vytřeštěný oči a bál se, aby nechtěli jet se mnou.
Do autobusu jsem nastoupila s mexickou vlnou a neuvěřitelným řevem. Ondra tam chudák jen stál a mě najednou bylo hrozně líto, že odjíždím. Fakt blbý kamarádi... Sedla jsem si hned k záchodkům, ať to mám blízko kdyby něco, a vyjeli jsme. Všichni mi mávali a běželi spolu s autobusem. Řidič když to viděl, že celá partička pořád běží, na to rychle šlápnul. Poslední, kdo vydržel, byl Vojta, toho jsem spatřila naposled, jak máchá rukama a něco na mě křičí. Také mi další den psal, že to odneslo koleno. No jo Vojtíšku, už nejsme nejmladší. A o cácorkách, které mě čekaly v Amsterdamu zas příště, jdu do školy, mám hoňku.