Přijel Sint Nicolaas řečený Sinterklaas

Další úžasný svátek za mnou, i když ne tak úplně, protože Sinta přijde ještě třikrát mi dát něco do botičky, naposledy na našeho Mikuláše. Tenhle svátek se mi opravdu moc líbí, je mnohem hezčí než celé Vánoce. Sinta je svatým patronem dětí a námořníků a nevěřili byste ještě, jakého města:). Je to tak, Amsterdamu. Sinta přijel v sobotu ze Španělska do Dordrechtu, dnes se vylodil u nás a vykonal spanilou jízdu na svém bílém oři od Scheepvartmusea až na Leidseplein.

Storm na Sintu věří, takže mu napsal krásný dopis, nakreslil mu tam obrázky. Vše pak strčil do boty k topení a zpíval písničky, aby jej přivolal k sobě. Aby Sinta opravdu přišel, tak jednu písničku raději ještě napsal na další kus papíru, chytrej kluk, chtěl se pojistit:) Vše završil tím, že k botě položil ještě figurku Sinterklaase, kterou mám teď já a musím jí pečlivě hlídat, aby jí u mě nenašel a nezjistil, že ho všichni podvádíme. Dopis napsal i mně a ptal se, co že chci. Jenomže já nevěděla a když jsem mu řekla, že rybičku, tak protestoval, tě to není možný splnit. Prý tohle Sinta nenosí. Já se samozřejmě zabejčila a nechtěla nic jinýho než rybičku. Po chvíli naléhání jsem slevila a navrhla mu, že tedy tu rybičku může přinést ve skleničce i s vodou. Pořád to ale nezabíralo, tak jsem si přála akvárium. Storm se na mě kriticky podíval, věděl, že jinak nedám, tak mi to tam napsal. To jsem zvědavá tedy 6.12.

Strávila jsem sobotu se Stormem a Pietrem v Bussumu, bydliště jeho pratetičky Emie, která byla odeslána do sanatoria. Ptala jsem se Pietra, co máme o víkendu v plánu a on řekl, že se najíme, připravíme dopisy s přáním Sinterklaasovi a prošmírujeme barák. Trochu mě to překvapilo, co že to budeme dělat, ale nakonec to byla vlastně velká zábava. Oni věci po tetičce musí zlikvidovat, neboť se dům prodá. Je to dům plný vzpomínek. Moc krásný. Smutné jen je, že tetička ho nevěnuje Stormovi, ale Židovskému státu:)

Když jsem se vrátila domů, zjistila jsem, že Sinterklaas akorát přijel do města a vylodil se v přístavu. Jela jsem mu tedy na kole vstříc se na něj podívat, zda je opravdový. 

Na Rembrandpleině už čekal zástup lidí, čekajících na slavnostní průvod Zwarte Pietů, černých pomocníků, v minulosti otroků, a Sinty. Černí hoši jeli v původu na traktorech, na kolečkových bruslích či kolech a rozdávali sladkosti (žužu z makra a zázvorové křupinky zvané Kruidnoten, které strkali často kolemjdoucím přímo do kapucí) a vlaječky. Všichni byli černí jako bota. Jen Sinta jel na svém bílém oři a zářil mezi nimi jako svíce.

PS: Moc děkuji Andremu za fotografie.:)