Dneska je svátek všech Ondrů, takže tomu mému musím napsat pěknou pohádku na dobrou noc. Jsem vyčerpaná. Celý den sedím u počítače a studuji. Ale co bych neudělala z lásky ke svému nejbližšímu bližnímu:) Začnu gulášem. Včera jsem připravovala guláš pro 11 dalších Erasmus studentů (Argentinci, Mexičan, Kanaďanky, Australané, Němci, Číňan a Holanďané). Dost mě vytočilo, že mi na mojí anketu, které české jídlo mám uvařit, odpověděli jen tři lidé (z toho jedním jsem samozřejmě byla já). No a jelikož jsem od přírody pitomá, hlasovala jsem pro guláš. Říkala jsem si, jak se bude v klidu vařit a já se u toho budu učit, ale neudělala jsem vůbec nic, krom toho, že jsem opět Doře připálila hrnec. Nejraději bych jí ho vyhodila z okna a neobtěžovala se s mytím. Ach jo, ty věci z Ikei...Se nedivím, že po mém příjezdu jsem všude našla jen samé sladkosti, protože nic jiného asi ani jíst s tímto vybavením nemůže... Musela jsem si z Prahy přivést mixér, konvici, pořádný hrnec a toustovač. Ondra sice nadával, ale od té doby jím konečně jako člověk.
A jak je mým dobrým zvykem, tak pěkně od lesa:) Tedy protože jsem byla naštvaná na ignoranci svých spolužáků, chopila jsem se vaření s pivem v ruce. Vybrala jsem si jednu líbivou malou kuželku z lednice a začala usrkávat. Za chvíli jsem byla už pěkně sťatá (moc jsem nejedla a zjistila jsem, že piju 10% speciál:). Měla jsem tu čest s "královnou trapistických piv". Tato královna (La Trappe Quadrupel) kvasí jeden rok v dubových sudech. Jsou svrchně kvašená a sekundární kvašení probíhá v lahvích.
No a byla jednoduše geniální! Ty mniši to hold umí. Dělají pivo s láskou a ne pro zisk. Dávají většinu na dobročinné účely a klíčová je pro ně kvalita surovin nad kvantitou. Jestli mi něco vážně bude chybět, tak to bude tohle.
Přikládám jednu méně aktuální fotku z Belgie(fotila jí Linda pinda, která mě otravovala ihned po uvedení článku, neboť zde nebyla uvedena jako autor. Tímto jí tedy děkuji a navrhuji, ať si přečte znovu smrt autora od Bartha, to by přestala otravovat:). Ta fotka zcela věrohodně dokládá, že máme s Ondrou minimálně jeden společný koníček:) Tatínek na nás Ondro bude pyšný, až tuto fotku uvidí a bude nás mít ještě radši:) Hlavně když mu neupíjíme u Tondy, ale někde pěkně daleko.
No ale zpět ke guláši. Jak jsem tak vařila s tím pivem, trošku mi ujela ruka a přehnala jsem to s chilli, takže všem pěkně pak pálila huba:) Na knedlíky všichni koukali, jako by právě dorazily z Marsu a ptali se mě, odkud mám ten chleba. Jeden kluk se mě ptal, že to má zvláštní tvar, tak jsem mu řekla, že to nejsou úplně typický knedlíky, že jsem ve fázi učňovské. Vyvalil na mě oči a byl téměř dojatý, že to je home made, že to je neuvěřitelný a moc si toho váží. Uvedla jsem je tímto do českého kuchařského porna, ale odvahu na to, jim prozradit ingredience, jsem neměla:) Večer se vydařil a překvapilo mě, že i ostatní přinesli různé saláty a těstoviny, jen nikdo žádný národní klenot. No a ještě dvě zajímavá pozorování. Půlka lidí nezklamala a jedla knedlíky rukou, druhá zas spolu se zeleninovým salátem, který tvořil součást talíře a často zabíral prostor na knedlících:))) Nicméně všichni to dojedli, což jsem ani nečekala. Jen sem tam ostýchavě poznamenali, že má teda říz. Aspoň víc pili pivo.
A teď ještě z jiného soudku. Dneska ve škole bylo hlášení, kterému jsme nerozuměli. Všichni zbystřili a jedna Kanaďanka prohlásila, že to už je jak v americký škole, ale to neměla dělat... Zalapala jsem po dechu a představila si, jak ke mě někdo běží a střílí z brokovnice. Nemohla jsem vůbec dýchat. Na to začal zvonit alarm a profesorka zavelela nechat věci a jít v klidu ven. Dole jsme narazili na školníka, který nejdřív kroutil hlavou a pak nám řekl, že máme jít zpět, že přeci hlásil, že to je jen zkouška. Tak jsme se zas poslušně vrátili zpět do třídy, jen mi ještě asi pět minut šíleně bušilo srdce a klepaly se mi ruce. Dobrej způsob, jak po dvou hodinách opět zvýšit pozornost studentíka:)
PS: Na závěr si ale musím stěžovat. Martin dělá drahoty a nechce se mnou tento pátek do Bruselu. Budu mu tedy bojkotovat návštěvu gay baru. No Ivanovi by určitě neřekl ne... S ním si dá randíčko a mě pak řekne, že nemá čas kvůli práci. Už ho mám prokouknutýho.
Žádné komentáře:
Okomentovat